Aktuality

Natěšené děti, zapálení učitelé, zdatní organizátoři a také oproti minulým dnům vlídné počasí. Ti všichni mají svoji zásluhu na tom, že se závěr druhého ročníku Štafetového poháru, jehož se v rámci republiky zúčastnilo na 8800 dětí z 550 škol, vydařil na jedničku.

Okresní a krajská kola se uskutečnila v dubnu a první polovině května, do Čáslavi se sjelo 15 nejlepších týmů. Stejně jako v předchozích fázích soutěže se zápolilo ve třech dílčích závodech, a to na 8x100 m v podání žáků a žákyň prvních až třetích tříd, na stejné trati pro čtvrťáky a páťáky a pak věkově smíšená štafeta na 8x200 m. O pořadí rozhodoval součet časů a ten měla nejlepší ZŠ Slovácká Břeclav, která si tak po zásluze odvezla pohár pro vítěze. Vítězný výkon 8:25.92 je přitom velmi podobný tomu, se kterým vloni vyhráli pohár žáci z Poruby (8:25.6). Druzí byli letos s celkovým odstupem 2,5 vteřiny zástupci ZŠ Komenského, Jilemnice, třetí pak o další sekundu zpět žáci ZŠ Campanus Praha.

Ceny jim spolu se svou bývalou trenérkou Jarmilou Kratochvílovou, která se do finále zapojila i z pozice rozhodčí, předávala Ludmila Formanová, jež je patronkou Štafetového poháru od jeho vzniku, letos tedy již druhým rokem. Sama tak může nejlépe posoudit, zda a jaký vývoj soutěž prodělala. „Myslím, že se to posunulo výrazně. Přihlásilo se o dost více škol než loni, vše se zaběhlo, klape to,“ pochvalovala si. Štafety jsou podle ní ideální prostředkem i k tomu, jak děti pro atletiku a sport obecně získat. „Je to týmová záležitost a děti baví, což je vidět i tady všude okolo,“ líčila s úsměvem, zatímco vyklepávala bolavou ruku od nesčetných podpisů, které dětem v rámci autogramiády věnovala. „Ten zájem mě potěšil. Jsou to sice malé děti, nemohou pamatovat, jak jsem závodila, ale asi je ve škole dobře poučili. A třeba se i podívaly na mé závody,“ řekla.

Sama se o rozvoj dětí stará coby trenérka v čáslavském oddílu a také jako pedagožka na zdejším gymnáziu. „Myslím, že máme šikovné děti, ale musejí chtít, ne jen sedět u počítače,“ upozorňuje a snaží se jít v tomto ohledu osobním příkladem. „Chodím se tak čtyřikrát, pětkrát týdně proběhnout. Mám za sebou půlmaraton i maraton. Běhám hlavně pro radost, ale to víte, závoďáka v sobě úplně zapřít nedokážu. V cíli bývám hotová,“ směje se a přidává další důvod, proč nechce nechat své tělo ladem. „Chci ukázat lidem, že i když skončí profi sportovec kariéru, může něco dělat dál, třeba i ve 40, 50 letech. A jak ukazuje i profesor Pirk, tak i v ještě mnohem pozdějším věku.“

Více v článku na webu ATLETIKA.CZ

FOTOGALERIE Z WEBU ATLETIKA.CZ

autor Adam Pražák